Jana Dubová
Tenhle kabát je starší než já. Naši ho koupili krátce po svatbě. Tehdy dostali peníze na pračku, jenže pračka se v tý době nekupovala tak, že jste vešli do obchodu a odnesli si ji domů. Stály se fronty v Kovomatu, často přes noc, a ani pak nebylo jistý, že na vás zbyde. Tu jejich měli domluvenou bokem, ze známosti. Rodiče si pro ni vyrazili, ale cestou mamka uviděla za výlohou kabát. Krásný, uvnitř pravý kožich, zvenku semiš a kožešina. Táta měl a má mámu rád a tak se domů místo pračky vezl kabát. Stál stejně. 5000 Kčs. Pračka počkala. Roky visel zapomenutý na půdě ve skříni, až včera jsem ho sundala z ramínka a oblékla si ho. Sedí mi dokonale. Je pořád krásný a stále v sobě nese ten příběh. A já mám pocit, že nenosím jen kabát, ale kus jejich lásky. -