Josef Pulkert
Prim Orlík - největší ikona českého hodinářství Po Orlíkách jsem toužil už jako malý kluk, kdy jsem o nich slyšel poprvé a kdy začala má celoživotní vášeň. Proč jsou dnes tyto hodinky sběratelsky dnes tak vzácné vyplývá z jejich příběhu. Už koncem 50. let minulého století vznikl na Ministerstvu národní obrany ČSSR vojenský program na průzkum vodních toků. Součástí tohoto projektu byla i zakázka na nové vybavení vojenských potápěčů včetně náramkových hodinek. Zakázku v roce 1962 nakonec dostal národní podnik Chronotechna v Novém Městě nad Metují. Představa byla jasná, vyrobit hodinky, které budou splňovat přísná kritéria pro těžkou práci vojáků a tyto hodinky předem adekvátně otestovat. Náramkové hodinky Prim se do té doby pro širokou veřejnost vyráběly většinově z pochromované mosazi. Kdo by neznal slavné Prim Sport 1, které nosili muži v 60. letech a kterým výbornou reklamu udělal později (1971) také fenomenální plavec František Venclovský, který je měl na ruce, když jako první Čechoslovák přeplaval Lamanšský průliv. Armáda však měla na hodinky násobně větší nároky, než splňovaly „Sporty jedničky“. Vojenské hodinky musely odolávat nárazům, otřesům, změnám teplot i vodě. Garantovaná vodotěsnost 60m a pouzdro z nerezové oceli bylo doposud u českých hodinek nevídané. Úpravami musel projít i hodinkový strojek. Nerezavějící ocel Phoenix MAZ měla na hodinkách speciální matnou pískovanou úpravu. Pro dobrou viditelnost byly ručky, bod na pozici 12 a indexy na číselníku natřeny luminiscenční tritiovou vrstvou. Podmínkou vojáků byla viditelnost ve tmě a pod vodou ze vzdálenosti minimálně 30 cm. Zajímavostí je, že tritium v hodinkách je silně radioaktivní a tak bylo doporučeno hodinky na noc odkládat ze zápěstí. Hodinky byly v podniku Chronotechna testovány na chlad mrazením v teplotě -10 st.C po dobu 24 hod a zahříváním v peci při teplotě 45 st.C po dobu 24 hod, stejně jako podrobeny pádovým zkouškám z 2,5 m výšky na tvrdou podlahu. Vodotěsnost byla testována na 8 atm. Obstály bez „ztráty kytičky“, tedy ztráty přesnosti. Několik prototypů hodinek bylo předáno na testování samotným armádním potápěčům, kteří je nemilosrdně používali při práci v hloubce 10-20m, shazovali při seskocích padákem nebo při sportu v době osobního volna. Armáda původně poptala 600 ks hodinek, nakonec jí však bylo předáno v listopadu roku 1965 jen 300 ks. Důvodem byl nedostatek speciální nerezové oceli, která musela být dovezena z kapitalistického zahraničí (Švýcarska). Hodinky tedy nešly do běžného prodeje, ale jen do armády. Osud jednotlivých kusů byl různý. Někteří vojáci je pak nosily celý život i po propuštění do civilu, některé kousky se dostaly mezi civilisty, později sběratele a hodinkové nadšence… Hodinářský závod v NMnM přežil (Elton) a později došlo k výrobě několika reedicí těchto hodinek, ale až tento rok vzniká k 60. výročí hodinek Prim Orlík limitovaná edice 60 kusů Prim Orlík Respekt. Tyto hodinky jsou nejvěrohodnějším a dokonce i použitím stejné oceli jako v r. 1965 i nejpodobnějším modelem těm původním Orlíkům. Za svůj život jsem měl několikrát možnost se dostat k původnímu modelu a dokonce ho i koupit, vždycky jsem však z nákupu odstoupil, protože tyto vintážní hodinky v aktuální ceně cca 550 tis. Kč nejsou úplně vhodné k běžnému nošení zejména z praktických důvodů. Naposledy jsem měl tu možnost je alespoň podržet na chvilku v ruce na poslední hodinkářské výstavě SEW v Praze před pár týdny. O to větší radost mám z možnosti být čerstvým majitelem nových hodinek Prim Orlík Respekt. Děkuji Ježíšku....další splněný klukovský sen. 😎🦅🎄 https://t.co/vhLVanZMrA -
Drahá se dnes brzy ráno probudila, zhluboka se nadechla, usmála se a povídá: "Drahý, ty voníš jako vanilkový rohlíček." Vždycky mě okamžitě odhalí, nemá smysl zatloukat. Nedejte na Plzákovy rady o zatloukání, nikomu tím neprospějete. 🙂 https://t.co/DbvtmmPSVC -
Tatínku, já už se tak těším, co zítra najdu pod stromečkem. Hmm..., ale tam už se nic nevejde, Esterko. 🎄 #životsvlkodavem https://t.co/FfhvPU5Zxf -
Teď se tu objevují diskuse o tom, jak vnímáme Vánoce a co pro nás znamenají. Vyrůstal jsem v osmdesátkách na vesnici v drsných severních Čechách a jako dítě jsem svátky konce roku miloval. Pamatuji si, když jsme s rodiči projížděli večerním městem, jak jsme si se ségrou vždycky ukazovali rozsvícená barevná světýlka za okny bytů a zářili nám oči. Tenkrát bylo všude plno sněhu, kádě s kapry, fronty na banány a mandarinky... Vánoce byly barvy v nomalizační šedi. S mými dětmi zase sdílím jejich radost, nadšení a těšení se na stromeček a dárky. Co je víc než radost a úsměvy našich nejbližších? Užívám si to. Stejně tak vnímám konec roku jako období stresu, napětí a smutku pro mé pacientky, které žijí samy, mají psychická onemocnění, nebo jiná trápení. Soucítím. Myslím na ty opuštěné, zklamané a osamělé. Vzpomínám na mámu, která byla vždycky moji jistotou, oporou a světlem celé mé dětství a dospělý život,...než předčasně tragicky zemřela. Vánoce chystala tak, abychom si je hezky užili a nevnímali to špatné. Snažila se, jak měla síly a možnosti. Pusu a objetí do nebe, mami. Přeji všem svým sledujícím krásné Vánoce. Zpomalte, odpočívejte a mějte se rádi. JP ♥️💫🎄 -
Havloid, pražská kavárna (jak jako pražská tvl !) , sluníčkář, pravdoláskař, lepšočlověk. Nálepek jsem už dostal hodně a asi to ustojím. 😎 Před 14 lety zemřel Václav Havel. ✌️♥️ https://t.co/Ubv0MkfMaP -
